Představíme si aktuální číslo Živlu (k dostání v knihkupectví Kosmas, mj.). Což je téma samo o sobě tak supr, že netřeba se namáhat s vymýšlením perexu. Haleluja.

Časopis Živel asi leckdo zná. Undergroundový čtivo již od počátků 90. let. Pro zvýraznění undergroundovosti časopisu se hodí dodat, že Živel je dotován Ministerstvem kultury. Dle libosti si domyslete reakci ve stylu „No jo, lidi jsou blbý a nevěděj co je dobrý / Tak i na tohle se vyhazujou prachy daňovejch poplatníků? Škandál.“

Aktuální (ehm…) zimní číslo oproti minulým letům kapku změnilo podobu a vesele nabobtnalo. Grafika se vede v černobílém módu, klasický magazínový papír střídají tvrdé listy připomínající čtvrtku. Prostě hutná, 170 stránková záležitost. Za 250 korun. I s hudební přílohou.

Z obálky kulišácky vykukuje Marx, obsahově tak lze čekat ledascos. V dobrém slova smyslu.
„Kozodrb na obálce budiž varováním před věčnými časy a skvělostí zítřků,“ prozrazuje Mortenův editorial. Trochu nihilistické skepse nikdy neuškodí. Vlastně by se měla přidávat i do sunaru.

Dejme se do listování Živlem č. 30:
Underground female hiphop! Naučte holky mluvit sprostě, explicitně hovořit o šuku a nosit volný hadry. Sounds fun.

Rozhovor s Milanem Knížákem potěší zbytečnou nevyhroceností, kdy Knížák není nijak okatě váben do svých egomaniackých vyjádření kvůli ziskání šťavnatého titulku na obálku. Tady máme spíš solidní povídání o porevolučním dění. Dozvíme se například o takové menší příhodě s Václavem Havlem: „Jeden významný politik, nebudu jej jmenovat, nevím jestli by si to přál, se mi zmínil o schůzce s Havlem. Bylo to ráno a Havlovi nepřišla sekretářka. Postěžoval si: ‚Je to strašná ženská, okamžitě ji vyhodím. Pořád chodí pozdě a nic nedělá. Najednou se otevřou dveře a v nich tahle ženská spustila na Havla ‚Ahoj, tak jsem tady.‘ A on najednou úplně jinak ‚Ahoj, to je bezvadný.‘ Onen politik co si vyslechl lamentaci nad tou sekretářkou a všechno, co s ní Havel udělá, z toho byl naprosto vyděšen.“ Tato historka dobře ilustruje Havlovo jednání. Nebyl schopen jednat otevřeně.“

Přiznávám, trochu bulvární postup vypíchnout z třístránkového rozhovoru pár vět. Berme to jako ochutnávku.

Dále rozhovor s klimatologem Pavlem Proškem. Téma: (s?)hit posledních let, globální oteplování. A taky globální oteplování vs. Václav Klaus. No comment.

Interview s českým komiksovým kreslířem Nikkarinem nechtěně pobavilo. Hlavně snaha nahnat chudáka klučinu do nějaké té škatulky, k připodobnění ke známějším jménům. Čemuž se Nikkarin brání. Připomíná mi to situaci, kdy člověk jde, trousí a za zadkem se mu ihned objeví banda sběratelů s cílem každý výtrus pečlivě zaškatulkovat a popsat. Jako by platilo „dobrý hovno = popsaný hovno“.

Střih.

Síla stalinské utopie? Kterak východní část železné opony viděla svou slastnou budoucnost. Čerpáno z ruzných socialistických románových vizí. Zní dobře dekadentně. V souvislosti s citovanou Fukuyamovou vizí konce dějin skoro až romanticky. Nezajímá?

Co třeba povídání o dvouhlavém psovi a opičím mozku aneb o prvních experimentálních transplantacích v USA a SSSR?

Co si třeba vymlátit vzájemně mozek z hlavy v soutěži K-1? Článek s názvem „Fight club“ kouzelně přiblíží podstatu souboje 1on1. Na dalších stranách se podrobně dočteme o rozkošné záležitosti jménem K-1 a jejích účastníků. „Jerome Le Banner je první člověk, u kterého jsem zaznamenal úsměv po obdržení úderu naskočeným kolenem do obličeje,“ dočítáme se.

Kolenem do ksichtu náboženství pro změnu naráží článek „4 jezdi ateismu“ a v něm citování páni včetně Richarda Dawkinse, autora teorie sobeckého genu. Dozvíme se, že konfrontace křesťanství s islámem není souboj dobra a zla, ale souboj Blbýho s Blbějším. A hlavně se dozvíme proč. Doufám.

Popojedem na dle mě nejzajímavější rozhovor čísla s Janem Němcem a.k.a. Raveboyem, organizátorem freetekno akcí, neoficiálním mluvčím squatterů z Milady a středoškolským učitelem informatiky. Byl s ním krátký rozhovor v Reflexu. Krásně šlo vidět, jak z něho slečna reportérka doluje kontroverzní asociální vyjádření: „Jak se vlastně stavíte k dodržování zákonů?“ (‚kompromisně, nic jiného nezbývá‘, volně parafrázuji).

Ostatně „všechno je o míře, úplně všechno“ ční v perexu rozhovoru pro Živel.
Velmi zajímavé a argumentačně solidně podložené povídání o systému, budoucím vývoji, technologiích, o současném světě – co víc chtít? Zázračný hubnoucí koktejl na řešení všech problémů světa ale nehledejme, lidstvo čeká ještě hodně práce. „Je potřeba pomalu demontovat tu naší Babylónskou věž.“

Dokonce objevuji první a poslední zmínku o videohrách v celém časopisu: „Technologie sama o sobě žádnou novou kvalitu nepřináší, to je iluze industriálních materialistů. Nezapomínej taky na to, že většina open source a peer-to-peer projektů je vytvářena lidma, který si vydělávaj něčím jiným. Pro ně to není formativní princip, ale spíš jakási forma kreativní seberealizace, která jim chybí v původním zaměstnání. Představ si, že seš nezaměstnanej velkoměststkej programátor. Začneš dělat open source? Jasně že ne, protože bys to tejdne neměl co žrát. Počítače se nenajíš. Tohle je jedna z nejnebezpečnějších iluzí informační společnosti. Buržoazní děcka hrajou počítačový hry a suroviny pro jejich procesory těžej dělníci v Kongu zotročený jejich komerčníma konkurentama.(…)“

Čas na Nový socialismus? Článek přeložený z časopisu Wired. Vize globální kolektivistické společnosti, kde Wikipedie, Flickr a Twitter představují předvoj nového kulturního hnutí. Optimism included.

Článek o tisku objektů a biostruktur potěší technofily.

Ukázka z knihy Selhání kapitalismu zase všechny, kdo se rádi babraj v příčinách finanční krize. Tentrokrát si ale odpustíme kydání hnoje na zlotřilý kapitalismus. Richard Posner shledává problém v bezhlavé státní deregulaci obchodu s finančními deriváty, co nakonec prolezly finanční sektor jako rakovina. „Když odstraníte plot mezi lvy a zebrou, těžko se pak divit, že lvi se budou snažit získat kořist,“ píše americký soudce Richard Posner.

Na řadě je cooltura:

Příběh vydavatelství 4 AD,
Rozhovor s buzikantem Patrickem Wolfem
Rozhovor s členy kapely the XX
Rozhovor s členy kapely Sporto
Rozsáhlý vhled do současné podoby britské rave scény.
Rozhovor s Danem Rodným z kapely Vanessa
Space music. Kosmická hudba.
Underground jako kráva – japonský komiks.
Historie aktu.
Filmař Mark Ther.
Na dovršení dekadence československé socialistické sci-fi. Soc-fi. Aneb filmy o mimozemšťanech bez mimozemšťanů.
Rozbor filmů Petera Weira.
Rozhovor s českým spisovatelem Jiřím Šimáčkem o jeho knize Snaživky.
Recenze 93 hudebních alb. Pár filmu. Pár knih.

Fin.

Co víc chtít?

Na časopise je doslova cítit tvůrčí nadšení. Autenticita, živelnost, nespoutanost. Pak už je jen krok k ohromně čtivým a zajímavým textům. Nepodřízeným jakémusi imaginárnímu průměrnému čtenáři.

Celý článek...