Kriplové jsou tvorové jako každý jiný a tak se nestydí sem, tam si půjčit nápad někoho jiného. Týden s týdnem se sice ještě nesešel, ale už teď tu máme plný popelník zážitků z uplynulých dnů…

montana
Jednoznačným no. 1 za uplynulý týden je u mě koncert Nine Inch Nails v pražské Sazka (O2) Aréně. Před dvěma lety jsem je propásnul a na další koncert čekal jako na smilování… a nakonec se z toho vyklubal koncert údajně poslední (kolikátý poslední už? :)
A že to stálo za to. Od začátku NIN nasadili neskutečné tempo, které až do konce (až na pár výjimek) nepolevilo. Brutální stroboskopy byly jako by vám Trent házel kýble hřebů do obličeje, zvuková vlna si hrála s vaší bránicí a dlaně pomalu ztrácely cit. Takhle vypadá pořádný loučení. Trent byl sice stále odtažitý jak od diváku, tak zbytku kapely, ale aspoň párkrát něco utrousil :)
Vůbec nevadilo, že chyběl klávesák. Ostatní to zvládli za něj. Navíc díky tomu celý koncert působil mnohem rockověji. Obzvlášť díky neskutečnýmu výkonu bubeníka (člověk by ani neřekl, že je z pochybných Lostprophets). Jedna hitovka střídala druhou, brutální nářez prokládaly krátké instrumentální kousky a jako obvykle největší nadšení proběhlo u Hurt. Maximální spokojenost.
Ani proklínaná O2 Arena nezklamala. Stupidní bezpečnostní opatření a hlídka na každém rohu byly sice extrémně nasírací, ale plocha alespoň klimatizovaná a hlavně zvuk naprosto výborný. Úsměv od ucha k uchu.
Vážně jeden z nejlepších koncertů, co jsem viděl. Ten kdo nešel by si měl na hlavu sypat náklaďák popelu (pozdravuju, Robe) Jen doufám, že to nebylo opravdu naposledy…

Mr. Wáwra
Více než tříměsíční prázdniny před sebou, dvě dovolený v úzkym sledu a něco málo solidního čtiva, nic nemůže bejt v tuto chvíli pro mě příjemnější. Než se vydám do Švýcar na hory tak jenom krátce dodám, že právě uplynuvší korsická dovolená mě i počtvrtý totálně uchvátila. Liduprázdný pláže, nádherný pobřeží, čistý moře, vynikající jídlo a víno, fešný Korsičanky, francouzština a navíc velice osvěžující výlety do tamních hor.. prostě dokonalý místo.

Overwatch:
Zaujala mne především rozdílnost „jůzr experience“ Palace Cinemas v Brně. Od jakživa jezdím do Olympie, je to blíž než Velký Špalíček. Tentokrát jsem byl ale nucen vydat se do středu Brna, protože jedině tam byla nejbližší kopie Tranformers 2 v originálním anglickém znění. Hned na začátku mě překvapily pokladny hned u vchodu – nechtěl bych tam být při premiéře Harry Pottera – musí tam být nacpáno k nehnutí. Což je hned u vchodu poněkud nepraktické. Sály se narozdíl od pokladen nachází až úplně nahoře, kde je tma a ke každému ze sálů se táhne fronta lidí čekajících na otevření dveří. Po otevření dveří se pak ještě muselo čekat, až tam obsluha vysbírá všechen bordel. Až pak jsme byli vpuštěni. Nic takového jsem v Olympii nezažil. Žádné potupné čekání před sálem ve frontě, spousta místa, spousta světla, televize s trailery u mega pultu s občerstvením a spousta místa u pokladen.
Palace Cinemas ve Velkém Špalíčku není žádná katastrofa, ale v Olympii je to mnohem, mnohem příjemnější. Navíc je tam KFC přímo v budově a kousek od pokladen, narozdíl od Špalíčku :)
SKACE
Po dlouhé době jsem se účastnil takzvaného kulturního života. Po roce jsem se dokopal zajít do kina. Původní záměrem byli Transformers, ale shoda náhod nás zavedla na film Pařba v Las Vegas. Tak skvěle už jsem si film dlouho neužil. I když jsem zvyklej sledovat filmy v 1080p, tak prostě digitálním kinům se nic nevyrovná, ať už do zvuku nebo obrazu. Když už jsem u toho zvuku tak si neodpustím vzpomínku na navazující techno na bahně… (Vžude ve zprávách záplavy, stálej pršelo…) Musím se přiznat, že jsem technem vždy opovrhoval, protože to není muzika, feťáci a podobně, a proto jsem na takovéhle akci nikdy nebyl. Ale k mému přijémnému překvapení to není zas tak špatný, naopak výborný. Čistá zvuková energie s váma cloumá, všichni fakt následujou rytmus muziky, nikdo nevyčuhuje, protože se tomu nijak vyhnout ani nedá. Rachot u beden tak obrovskej, že už ho už ani neslyšíte, jen do vás narážej zvukový vlny. Ne jen vibrace v podbřišku, jak zmiňoval montana, ale komplet celý tělo vštřebává pulzy, který vás sami rozhýbaj a nepustěj vás ode zdi ani na krok. Jen pořádně šlapat pět, šest, sedum hodin v kuse. Do toho vodní mlha, stroboskop a nevidíte ani toho před sebou, jen vnímáte jak vám zvuk mlátí do prochcanýho, špinavýho oblečení. Když už se rozplyne, tak vidíte jen záblesky davu před váma jak kdyby jste kráčeli v Hitlerově armádě pod jednou společnou taktovkou – zvukem, kterej není slyšet, jen je cejtit. Absolutně nejluxusnější zážitek fakt doporučuju. Kdyby na světě existovala jen stěna a ta louka, tak bych byl asi nejšťastnější člověk na světě. Nechci se probrat z tohodle večírku :)

Redsnake
Já jsem minulej tejden objevil kouzlo 3D obrazu v kině (sice jako jeden z posledních na planetě, ale co :-) A musím říct, že to považuju za jeden z důvodů, proč by lidi měli chodit do kina a ne jen tahat filmy z Netu nebo se na ně koukat z DVD / BD. Oni ty DVDripy a Bluray ripy jsou moc pěkný, ale ten třetí rozměr z nich prostě nedostanete. Dost se divím, že kina 3D promítání nepropagují daleko víc, protože kromě mega plátna je to dneska už jedna z mála věcí, které může kino nabídnout exkluzivně. Uvidím jak rychle mě tohle kouzlo omrzí (nebo možná neomrzí), ale asi budu kvůli 3D ochoten zajít i na takový potenciální hrůzy jako Doba ledová 3.

Hypnotoad:



Celý článek...