Eldritch je nová indie hra na motivy H.P. Lovecrafta. Mám dojem, že takových už tu „pár“ bylo. Ale – v tomto případě jde o Lovecrafta v kostičkovaném provedení a už od prvního kouknutí na herní obrázek to vypadá na dílo herního nadšence.

Rozdělení úloh pro vaše virtuelní ruce na obrazovce připomíná když ne Undying, tak Bioshock už ano. A je tu dokonce vysvětlení. Na hře totiž dělali bývalí Bioshock tvůrci (vlastně Bioshock 2). Chodíte v prostředí ne nepodobném starému dobrému Wolfensteinovi, či trošku nověji Minecraft. Někomu se tenhle styl líbí, já, abych se přiznal, z něj tak moc nadšený nejsem. Ale chápu, že tvorba počítačové hry dá pořádně zabrat: a tímto stylem se dá vývoj raketově urychlit. Nakonec, kostičky v poslední době letí a kostičkovaná grafika je přijímána u kritiky s poměrně velkou fanfárou.

Takže, jak se to hraje? Eldritch je hratelností podobný Dishonored. Vizuelní stránkou je mu vzdálen na míle, ale hratelnost je v základu tatáž. Jdete, potkáte potvoru, buď ji zastřelíte anebo sundáte kudličkou, pokud jste zranění, tak hledáte, až najdete ovoce, které vám po sešrotování vrátí jeden bod energie. Design úrovní je seskládaný z kostiček, a že na nich autoři nešetřili. Úrovně mají několik úrovní, čiže do vyšších pater vylezete po žebříku, do nižších pater obvykle padáte. Trošku to působí jako bludiště, jen kdybyste neměli po ruce mapku, která vyzrazuje počítači vaši polohu, a také polohu východu z úrovně. Sbíráte peníze. Utratit je můžete v obchodě U obludky. Výběr zboží v obchodě je totožný s omezeným počtem harampádí, které lze najít – vlastně se mu nelze vyhnout – všude možně: jabka, kudličky, pistole, jsou rozeseté ledabyle po úrovni. Z příšer, které se většinou nemají šanci ubránit, padají peníze. I náboje.

Grafika, i přes svoji velmi velkou „retro“ stylizaci, mi přijde sympatická. To se nedá říct o hudbě, ze které mi bylo po chvíli fyzicky špatně. U Eldritch se mi udělalo špatně, a to jsem ani neměl na sobě Oculus Rift. Naštěstí se ale audio složka dá ztlumit v příslušném menu.

Explorační složka hry je asi to nejzajímavější, co Eldritch nabízí. Dokážu si představit, že hráči, kteří rádi prozkoumávají úrovně až do poslední spíže, se tu vyřádí. Hozením dynamitu lze dokonce kostičky odstranit. Ti ostatní asi brzy zjistí, že odměna za prozkoumávání není adekvátní, či tak vysoká, aby udržela nadšení na špici po celou dobu průzkumu. Měl jsem pocit, že úrovně nemají tolik zajímavých míst, a ta, která vypadají, že by mohla něco zajímavého ukrývat, tak naopak se jeví jako až podezřele prázdná. Vraťme se ale zpátky na začátek a připomeňme si, že jsme v Lovecraftovském světě, a ten je vše, jen ne místo, kde máte být spokojení.

Souboje v počáteční fázi hry jsou jedním slovem průšvih. Nepřátele zastřelíte, rozsekáte bez újmy na zdraví, až se dá pochybovat o tom, že to byl záměr autorů. Průšvih je, když se chystáte zastřelit potvůrku a namísto očekávaného výstřelu z reproduktorů vidíte, jak vaše pravá ruka zahodí pistoli. Pokud nesledujete počet nábojů, tj. malé číslíčko v rohu obrazovky, snadno přijdete o střelnou zbraň. Jestli jen na chvíli nebo na delší dobu, to už je záležitost toho, zda jste dobře zamířili anebo zda pistole po odražení se od nepřátelské postavičky neodletí dírou do nižšího patra. Jinak, Eldritch je asi první hra, ve které hodíte po někom pistoli a tím ho odrovnáte. Můžete tak zabít pavouka, ale jeden zásah stačí i na sejmutí létajícího oka, které zprvu vypadalo jako tužší nepřítel. Na ostatní nepřátele musíte vystřelit dvakrát až třikrát. Nikdy ale nepomůže, dáte-li headshot. Skill je v zemi Lovecrafta buďto zakázaný anebo na jeho implementaci autoři zkrátka zapomněli.

Tak to by bylo. Vypadá to, že jsem přetáhl délku článku, který měl být původně jen pár větiček. Uuuuf.

Celý článek...