Hry nám dospívají, pomalu si prošly dětstvím a teď si plnými doušky užívají puberty. Za jak dlouho ale složí zkoušku dospělosti? A složí ji někdy? Nezůstanou hry jen zábavou pro masy mladých lidí, kteří se chtějí bavit? V současné době zažíváme něco jako obrodu PC hraní a hraní všeobecně – casual hry jsou na vzestupu. Tyto hry se většinou vyznačují primitivním tématem, infantilním vzhledem a nulovým příběhem. Ano, jsou velmi zábavné, krátké a hlavně přístupné. Boom těchto her ale ještě více zpomalí dospívání herního byznysu, který je teď zaseklý někde v pubertě.

Neustálá honba za lepším technickým zpracováním odvádí pozornost tvůrců od zlatého grálu videoher – fungujícího, pulzujícího příběhu. Většina současné herní produkce jsou hry, které slouží především k zábavě (což je dobře), ale ve svých příbězích či tématech nejdou do hloubky. Hráči si stejně nakoupí miliony dalšího dílu Call of Duty, i kdyby tam žádný příběh nebyl. On tam bude, ale jen velmi primitivně načrtnutý. V první řadě půjde o hratelnost, v druhé řadě o technické zpracování a až potom o příběh. Co to ale takhle otočit? Na prvním místě nechat hratelnost, příběh posunout na druhé místo a technické zpracování na třetí. Fungovalo by to? Bezpochyby. Jen si na to najmout kvalitní scénáristy. I když se může zdát, že v některých hrách je docela kvalitní příběh, není tomu tak. On tam být může, ale jen v cut scénách a renderovaných videích. Všechno mezi tím jsou většinou jen bezduché pasáže plné headshotů, potom minuta příběhu ve videu a pak zase prázdná hratelnost. Zábavná, ale prázdná.

Vývojáři Dead Space jsou mi sympatičtí z jednoho prostého důvodu – tvrdí totiž, že se řídí heslem: „začneme příběhem a hra pak bude následovat“. Je to moc pěkné motto, uvidíme, jak se jim ho podaří splnit. Co třeba ale takový Red Alert 3? Zatím se prezentuje víceméně jako updatovaný Red Alert 2, kde je více jednotek, lepší grafika a hrozně cool voda. To je vše. Přitom v Red Alertu by se různé komplexní politické zápletky přímo vybízely. V těchto dnech nám vychází Metal Gear Solid 4, který je podle všeho úžasný na všech frontách – jak hratelnostně, tak příběhově. Jenže série MGS je jedna z mála vyjímek.

Vývojáři dokázali, že umí udělat skvělou hratelnost. Poté skvělou hratelnost dokázali obléci do úžasného grafického hávu. Budou se teď soustředit na příběh? Připadá mi, že se teď všichni snaží dokázat jak skvělou mají fyziku. Bude po dosažení výborné fyziky ve hrách následovat příběh? Doufejme.

Ono je všeobecně málo her, které by vyloženě stály a padaly na příběhu. Hry, jejichž příběh by se mohl přepsat do knižní podoby a byl by to bestseller. Není divu že je jich málo – takové hry jednoduše nejsou potřeba. Kvalitní hry se prodají miliony kusů i bez příběhu, proč by se tedy vývojáři otravovali se složitým příběhem. Nechť se náš hrdina někde probudí, nic si nepamatuje, během deseti minut najde dvacet zbraní a hurá do akce. Davům to bude stačit a penízky se budou sypat. Těch několik čestných vyjímek je sice pěkných, ale kdy komplexnost příběhových mechanismů a zápletek dosáhne ve hrách masového měřítka? Až hry dospějí. Až vyklouznou z puberty a stanou se inteligentní činností (v očích veřejnosti), srovnatelnou s návštěvou knihovny. Kdy to bude?

Celý článek...