Je toho spousta, od nadávek až po výhrůžky směřované autorům hry, že ten Carmageddon je krajně nevkusné vydávat zrovna teď, když mu pirát silnic zajel příbuzného.

V recenzích by se obecně neměly psát krátké (natož dlouhé) odstavce o tom, jak by hra dopadla lépe, kdyby recenzent dostal práci v Epicu, protože ten Bulletstorm by byl mnohonásobně lepší jako komedie na divokém západě, než ta nudná střílečka, která se bere stoprocentně vážně, a ještě se odehrává na nějaké sterilně vypadající planetě. Psát „jak by to bylo lepší, kdyby“ by neměla být za žádných okolností recenzentova starost, do recenze to nepatří a dokáže to otrávit, táhne-li se tahleta fantazie recenzenta
napříč textem v obludné délce.

Recenzentův názor by nemělo ovlivnit očekávání – to ale neznamená, že ho nemůže v recenzi zmínit! Krom toho, že to patří do stejné kategorie jako předchozí přestupek (tj. irelevantní recenzentovy představy), jde navíc o neprofesionální přístup, za nějž by měl autora textu šéfredaktor herního periodika řádně vytahat za uši – jelikož dobrou pověst má časopis, web, jen jednu. Odedávna se hodnotil výsledný produkt ve srovnání s konkurencí, a dnes je možná častější, že se hodnotí produkt ve srovnání s vymyšlenou představou toho, jak měl asi produkt vypadat, jaké sliby naslibovalo PR oddělení, a co si Ondra vysnil, když byl ještě malý. Je korektní zkritizovat, když firma Blizzard slíbila současný standard rozlišení 1920 x 1200 a slib nedodržela, naopak je nekorektní kritizovat Diablo III za to, že už neobsahuje vesničku Tristram, ale že namísto ní obsahuje jakýsi Butcherville, domov řezníka Butchera z prvního dílu (což je z pohledu marketingového oddělení více cool, než nějaký Tristram).

Neměly by se brát ohledy na to, jestli je hra z Ukrajiny (špatné), nebo z UK (dobré), tzn. recenzent by neměl mít žádné předsudky před spuštěním hry, ale ani po jejím vypnutí (natož při hraní), resp. by neměly ovlivnit jeho názor na hru.

Dobrý recenzent nevytýká chyby jedné hře a totéž přehlíží (nebo dokonce chválí) u jiné hry. Nemělo by se tohle stávat, ale děje se to až záhadně velmi často – také proto dobrých recenzentů existuje jen pouhé minimum. Zřejmě u jedné hry je tunelovost úrovní lepší, než u jiné (často od nějaké méně známé, východoevropské nebo africké firmy).

Nikdy by se neměl nechat strhnout emocemi, ve špatném smyslu slova. Žádný recenzent. Jednak je to neprofesionální, zadruhé by se takový přečin měl řešit okamžitým vyhazovem z redakce – následně by měl odejít editor, přes kterého recenze prošla a šéfredaktor by se měl v následujícím čísle omluvit a v předem inzerovanou dobu nahý přeběhnout Václavák, aby se čtenářům periodika dostalo satisfakce.

Celý článek...