Včera na výstavě E3 proběhla tiskovka Microsoftu, kterou jsme i my, neprestižní novináři, mohli sledovat na internetu. Co to nepřiznat (jako majitel PS3) tiskovka se povedla. Jsem zvědavý, s čím přijde Sony a Nintendo, budou to mít těžké. Vedle Beatles s Yoko a posléze s Paulem a Ringem, a vedle Spielberga a Kojimy představujícího nového Metal Gear pro X360, jsme se dočkali dle slov Petera Molyneuxe mezníku v historii videoher. Shodou okolností jsem tu nedávno na popud Spielbergově vizi o virtuální realitě napsal článek: Virtuální realita, otázka blízké budoucnosti? Kde jsem se zamyslel, jakým směrem by se měly videohry do budoucna ubírat (a nejen ony, ale celá IT). A jako bych se snad naladil na vlnu příprav prezentace projektu Natal, protože o tom právě Natal je!

Kvůli čemu se vlastně nehráči dívají na hry skrz prsty? Díky násilným hrám? Dětským hrám? Že videohry ještě nejsou schopny obsahově konkurovat filmu např.? Ne, jistě že ne. Postavte člověka, který nikdy žádnou hru nehrál před X360, nebo PS3 a strčte mu do ruky joypad a spusťte mu hru. Pokud je to člověk otevřený novým věcem, nezaujatý, bez předsudků, možná se mu svět videoher zalíbí, ale pokud ne? Odhodí joypad stranou a řekne, jsou to blbosti, je to pro děti, jdu dělat něco pořádného. A proč? Opravdu snad proto? Že by byly hry pro děti? Ale jděte. Jistě že také jsou, stejně jako celý svět je pro děti, a je také pro dospělé, je totiž pro všechny bez rozdílu věku, pohlaví, národnosti… A takové hry musí být, říká Molyneux i Spielberg, abychom každého člověka přitáhli ke hrám, a hry se tak dostaly do každé domácnosti, stejně jako DVD přehrávače, na kterých si pouštíme filmy.

Toho jde ale dosáhnout pouze tak, že zboříme barieru ovládání, které dnes znamená, naučit se hýbat analogovými páčkami a mačkat tlačítka. Ne, že by snad byly hry určené dětem, ale právě tato bariéra ovládání si myslím spoustu lidí odradí od toho, brát video hry vážněji. Zatvrdí se, a ne a ne a ne, řeknou: Hry nejsou nic pro mě! Takže logickým řešením je přinést to nejpřirozenější ovládání, jaké je možné? A to je? Project Natal. Žádné joypady, žádné nunchucky, jen Vy před televizí! Vaše ruce a nohy, obličej, hlas, tělo, zkrátka vy, a na druhé straně oči a uši snímacího zařízení, které pozná, co chcete se hrou právě provádět.

Díky předvedeným v podstatě demům by se mohlo zdát, že takové ovládání bude využitelné zase jen u hříček, maximálně u golfu, nebo jiných sportů. Ale to si nemyslím. Spatřuji velký potenciál v podstatě ve všech herních žánrech, od adventur, až po akční hry. Na předváděčce jsme se přesto mohli podívat pouze na hru, kde hráč stojí v 3D aréně, kde na konci leží bloky, či kostičky a proti hráči se vystřelují míče a ty on musí odpalovat zpět proti kostičkám, tedy jakási obdoba arkanoidu. Samozřejmě taková hra by byla s klasickým joypadem naprosto nudná, neoriginální, až hloupá, ale s ovládáním Natal? Kdy jste už takřka součástí virtuální reality? Vaše postavička se přesně dle vašich pohybů promítá do hry a vy tak bezprostředně odpalujete míčky svými pohyby? Nelze to na sto procent říci, dokud si to sami nevyzkoušíme, ale myslím, že toto bude opravdu zcela nový zážitek, který hry posouvá o další generaci dopředu. A to si myslím se nepovedlo ani u Next-gen, ani u Wii, kde sice myšlenka nového ovládání byla správná, ale pořád tu máme jakési podivné krabičky s čudlíky.

Co ale přišlo později, jistě řadě hráčů vyrazilo dech. Při prezentaci chlapce Mio, který dokáže reagovat na vizuální a hlasové podněty. Myslím, že každý si v tu chvíli asi vzpomněl na vynikající Spielbergův film Umělá inteligence. Právě tak sci-fi totiž působí chlapec na obrazovce, který si s vámi povídá, slyší, co mu říkáte, a na vaše slova adekvátně reaguje. Stejně jako když mu nakreslíte obrázek, a ukážete jej na kameru, on si ho oskenuje, a dokonce jakoby si ho přetáhl do svého virtuálního světa, kde přímo vidíme, jak se na obrázek dívá, a komentuje jej. Jistě každého napadne, jak moc je toto reálné? Jak v podstatě nahraná taková scénka může být? Jak by asi virtuální chlapec Mio zareagoval na jiný podnět, který nezná? Celý wow dojem by se mohl zbortit jako domeček z karet, kdybychom si uvědomili, že to co vidíme, není chlapec, schopný reagovat na nás, a na to, co mu říkáme, ale je to pořád jen vyspělejší v podstatě kecálek, kecací program, jestli jste se s nějakým už setkali? Kdy třeba do příkazové řádky napíšete pozdrav a program vám odpoví a díky celému slovníku naučených slov, vět a souvětí pak může program budit zdání, že s vámi opravdu komunikuje.

Tato technologie určitě má stále své chyby a zádrhele, a bude asi ještě pár let trvat, než se opravdu prosadí a bude mít smysl. Avšak já věřím, že projekt Natal je tím správným směrem, jakým se mají hry ubírat. Myslím si dokonce, že tato technologie je tak zásadní, že pokud Sony a Nintendo se nevydají ve stejných stopách? Ale budou si vymýšlet vlastní alternativy, ale pouze stále s fyzickými ovladači? Bude to mít jediný důsledek – naprostou nadvládu Microsoftu nad herním trhem.

Natal je totiž něco, o čem jsem už dávno snil.

A odpusťte mi možná až příliš zaujatý a nekritický přístup článku, ale jsem nadšen!

Celý článek...