Zatímco jsme v browseru mohli kvejkařit, firmička EA DICE spřádala své plány na ovládnutí světa, promiňte, co to plácám, tvořila browserovou free střílečku Battlefield Heroes. Už je k dispozici, včera jsem si ji ochmatal a dále následují moje dojmy.

Dokvejkařili jsme, anebo ne?! Už na první pohled je zřejmé, že vážnosti Quakea BH nedosahuje. Její komiksový styl nejvíc připomíná hru Team Fortress 2, nabídka povolání a dobývání vlajek pak klasický Battlefield, avšak v odlehčenějším stylu. A taková je vlastně celá hra. Nic se v ní nebere vážně, vždyť kdo by bral byť jen trochu seriózně hru, kde můžete válčit a zároveň používat kouzla? A ještě k tomu v takové roztomilé grafice. Zjevné je, že tady EA DICE útočí na nejmladší publikum, které umí alespoň uchopit myš a dělat s ní smysluplné pohyby. To však neznamená, že by to nebyla hra i pro nás, kteří znají Doom a Blood. No…

Ještě tedy něco málo dalšího o hře, než se tu rozepíšu o svých dojmech z hraní. Stáhnutí klienta trvá něco okolo dvaceti minut, zhruba, na hodiny jsem se nedíval. Po restartování browseru si zvolíte, za koho to budete hrát. Ale pozor! Máte možnost vytvoření až čtyř účtů, takže žádné těžké rozhodování. Na výběr je nejdřív strana, spojenci se tu jmenují Royal Army a náckové, kterým oškliví tvůrci okousali svastyku, National Army. Pak dojde k výběru povolání, nebo chcete-li zařazení. Soldier, má buď thompsona nebo MPčko a je to klasickej pěšák, Gunner je pomalej trouba s velkou zbraní a Commando je špión, se vším, co k tomu patří. Na obou stranách vše stejný, žádný Quake Wars praktiky, nic takovýho. Vybral jsem nácka, nebo alespoň tuším, že je to nácek, ohryzaná svastyka a zkřížený hnáty na čepici mě na pár minut matou, ale uniforma je jasná. Vzal jsem si soldiera, protože zatím nechci experimentovat s „divnými“ povoláními. Objeví se další obrazovka. Koukám na černocha v nacistické uniformě. Opravuji na správnou barvu kůže. Tak! NazyBubba je pojmenován. A můžu se pustit. Do toho!

Jsem zalogován, hra se zapíná a prý mi nabízí tutoriální úroveň. Přijímám ji, abych zjistil, jak se hra ovládá. Jsem tam. Postavička přede mnou. Důležitá poznámka: nejde o FPS, jako v případě ostatních Battlefieldů! Až na to, že neumí běžet, tak je panáček celkem pěkný na pohled – animace nejsou trhané a na ovládání reaguje správně. Po delší procházce a občasné střelbě do dřevěných obrázků nepřátel nasedám do automobilu. Projížďka, až na lehké problémy s ovládáním, celkem ušla. Ve voze jsou tři další místa, kde je možné sedět a za jízdy střílet. Milé překvapení je letadlo, o kterém jsem sice věděl už předtím z nějakého ukázkového videa, ale několik chvilek před jeho objevením jsem měl okno, takže o překvapení šlo. Byly trochu potíže ho rozjet, jelikož text s nápovědou se objevil a pak hodně rychle zmizel. Ani po vystoupení z letadla se znovu neobjevil. Zkouším mačkat čísla od jedné do devíti, jako v klasických simulátorech! Ale chyba lávky, teprve až náhodné bouchání do klávesnice prozradilo, že jde o shift (ha, teď si nejsem jistej). Ovládání letadla je dost těžkopádné, snažím se, abych letěl alespoň kabinou navrch. Na chvíli se to povede, avšak to už padám střemhlav dolů do krajiny, malebné to krajiny a všímám si obrázku v pravém dolním rohu, kde jsou rozvržené F-ka. F1 posadí panáčka na levé křídlo, aha, můžu z něj pálit, F3 na pravé a zmáčknutím F1 ho hra vrací zpět do kabiny, a to už letoun padá střemhlav, vstříc svému osudu. Velké bum však nenásleduje. Letadýlko je celé, panáček vypadá, že je OK. Úplně jako v realitě.

Tutoriál ukončuji předčasně, protože jsem si hru stáhl především proto, abych se u ní bavil. To samozřejmě může obstarat jen a pouze multiplayer. Zmáčknu tlačítko Play a už už nabíhá multiplayerová hra. Objevuji se na palouku, vyrážím do akce. Spolubojovníci mají namířeno kamsi do města. Z ulic města někdo střílí. Spolubojovníci náhle umírají na palouku. Zmaten probíhám okolo stromů někam do bezpečí. Objevuje se nepřítel. Střílím. Snažím se ho zaměřit a střílím. Marně, zaměřování měl na starosti někdo, komu zrušili prémie. Mrtvá postavička upadne na zem. Sleduju nelidské pohyby (čtěte děsnou animaci) mého vraha. Tak a co teď? Hra končí, druhá začíná. Zřejmě jde o jinou mapu, avšak design místa se zase tak moc nezměnil. Občas se trefím do nepřátelského vojáčka, většinou ale pod těžkou palbou kapituluji a začínám pochybovat o tom, že to byl dobrý nápad, vůbec Battlefield Heroes stahovat. Objevuju se někde jinde. Aha, to zřejmě znamená, že nám vzali vlajku. Ukazují se nepřátelé. Mazaně jdu za roh, abych pak mohl případné zvědavce rozstřílet na co nejmenší kousky (tady přeháním, ve skutečnosti se nedá ustřelit žádná končetina, ani krev si pořádně nevybavuju). První dva zabití američané mi zvedli náladu. Ale… co to bylo? Padám k zemi, aniž bych viděl nepřítele. Nevadí, vracím se do hry. Po pár chvílích mě zkosí někdo nožem. Taková ostuda, říkám si. Po obživnutí vidím na našem spawnu nepřátelského špióna, který čeká za zády mého spolubojovníka. Pálím do něj, jak to jen jde. Špión vytahuje kudlu a řeže do kolegy. Pořád střílím a to do nepohyblivého cíle! Je zaříznutej – na to se špión obrací a už si mě zaměřuje. Už jsem několikrát nabil zásobník, teď při střelbě začínám pochybovat, jestli na něho nepálím něco jinýho, než ostrý náboje. A je tu honička, při níž začínám proklínat tvůrce téhle hry. Konečně… konečně chcípl! To to ale dalo práce.

Ihned vypínám hru a jdu si vytvořit novou postavu. Špión to bude. Tvorbu zvládám během několika sekund, zapínám BH, tuším, že mé vyhlídky budou daleko lepší, než v případě soldiera. Odstřelovačka je super, zvlášt když střílím z dobře ukrytého místa. Mačkám ikonku granátu, nebo co to má být. Postavička přede mnou vypouští oblak dýmu a už je neviditelná. JA! Teda na půl neviditelná – aby byla úplně, počítám, že budu muset něco málo zaplatit EA DICE. I v zápalu boje si, bohužel, mé napůl průhledné postavičky všímají všichni na bojišti. To je smůla. Zkouším alespoň kudlou vyzrát na některé naivní střelce. Dvakrát se zadaří, v celé hře. Holt sniperka, ta je na téhle hře zatím to nejlepší. Tak trochu mi připomíná zlaté časy Unreal Tournamentu. Když vycházím ze spawnu, všímám si letadla – jdu k němu. Nasedám, a zase stejná situace. Nemůžu se rozjet! Zkouším všechno, kombinuji klávesnici a myš. Během mého zápolení si stačili vlézt do letadla dva moji spolubojovníci – ano, na obě křídla. Shift a klávesa W rozjíždí letadlo a já se pokouším letět, jak nejlépe dokážu. Jsme nahoře, oba pálí. Nevidím nic jiného, než modrou oblohu. Zkouším letět tak, abych viděl, kam vůbec letíme. A jejej. Letadlo se dostává do nebezpečně vypadající spirály. Chytřejší spoluhráč na levém křídle zavčas pochopil a opustil letadlo dřív, než se spirála změnila ve smrtící. Letím k zemi, okolo palba – zřejmě nepřítel a spolubojovník, kterému se před chvílí rozevřel padák. Nebezpečně mířím k zemi, letadlo nyní děsivě rotuje. Spolubojovníkovi na pravém křídle docházejí nervy a opouští letoun. Jenže – marně. Smrtící spirála způsobuje, že ho při seskoku rozsekává velká vrtule mého letadla. Zděšeně koukám, co se právě děje. Neopouštím letadlo, protože dobře vím z tutorialu, co bude následovat. Ale ouha. Letadlo vybuchuje a moje postavička zůstává pod troskami. NEIN!

Po zkušenosti s Battlefield Heroes si říkám: zlatý Quake Live, zlatý Wolfenstein: Enemy Territory. Nevím, nevím, jestli dám BH ještě šanci. Snad krom pěkné roztomilé grafiky si mě absolutně ničím nezískal.


WWW: www.BattlefieldHeroes.com

Celý článek...